Stranger Things

Během sledování jsem si poprvé přiznala, že seriálový svět se už skutečně dokázal vyrovnat tomu filmovému. Stranger Things totiž je seriál filmových kvalit. Vše podstatné již bylo zmíněno v dalších komentářích. Sešlo se zde zkrátka všechno na tom správném místě, nelze se od toho odtrhnout. Inspirace Spielbergem je tady patrná po celou dobu, při sledování jsem zažívala pocity, které jsem myslela, že už nikdy nezažiji, protože takto se už dneska netočí. Ta šílená nostalgie musí dostat každého velkého filmového fanouška, který na podobných filmech vyrostl. Opravdu smekám, letos jsem nic lepšího neviděla (a ne, nemluvím pouze o seriálech). 1. série: 100% (31.07.2016)

Twin Peaks pro nenáročné teenagery, nebo také vlažnější vývar kultovních Freaks and Geeks se sci-fi twistem. Výborné výkony dětských herců, našláplá dobová hudba a alespoň ze začátku hutná atmosféra - tolik k pozitivům. Teoreticky by se mi to mělo líbit daleko víc, ale nemůžu si pomoct, nakonec mě to zklamalo. Zejména druhá půlka (první série). Silné tři. 60% (27.08.2016)

Netlfix nakonec potěšil touto novinkou více než druhým Daredevilem, který nedokázal překvapit ani potěšit tak jak jeho první sezona. Tohle je ovšem pocitově zásah přímo do srdíčka každého, kdo miluje celý ten 80s feel západní kultury a tvorby. Nemohl jsem si pomoct, hned po první scéně mě Divné věci měly ve svých pavučinách a pařátech a ačkoliv se série nakonec nedokázala tak úplně vypořádat se všemi nešvary, které sem tam vylezly z hnusných kobek a černých děr žánru a osm dílů se ukázalo délkou jako mírně unavujících, hned po skončení jsem měl touhu se vrhnout na druhou a třetí a čtvrtou sérii. A to něco znamená. Jo a úvodní titulky se povedly zase náramně. Hned člověka naladí na ten podivný svět a atmosféru mysteriozního i hororového dětmi poháněného dobrodružství v osmdesátkách. (18.07.2016)

Tak tohle mě poslalo znovu do dětství, kdy jsem hltal mysteriózní příběhy plné tajemna. Dokonalé přiblížení atmosféry filmů s dětskými hrdiny z 80. let říznuté tím nejlepším z hororu ze stejné dekády. Tvůrci svoje vzory přiznávají a dokáží navodit stejný divácký zážitek. Třešničkou na dortu je dokonalý synthwave soundtrack, který celý seriál posílá na boží level. Chvílemi jsem se cítil, jak kdybych poslouchal něco z filmů Daria Argenta, Johna Carpentera, nebo Dona Coscarelliho. (31.07.2016)

Pripomína to vydarenú adaptáciu niektorej z lepších kníh Stephena Kinga. Ten na vydarené filmovo/televízne verzie jeho kníh a poviedok má dosť smolu, pretože ak aj išlo o dobrý film, taký ten typický pocit z jeho diel z filmu poväčšinou vyprchal. Tu špecifická kingovská atmosféra ostala zachovaná. A teraz čuduj sa svetu, nie je to veru žiadna Kingova adaptácia. Záhadný paradox ostáva: je to najlepšia Kingova adaptácia, hoci sa jej scenára slávny spisovateľ ani nedotkol. (14.09.2016)